Jsem švorc. To znáte, že? Půjčku jsem nedostal, i když jsem se snažil všude možně. Dokonce nevyšla ani ta, kde mi prodejce nabízel, že když pošlu hned všechny papíry, tak jí určitě dostanu. Víte, co to bylo za fušku? A těch peněz za kopie občanky, řidičáku, rodnýho listu. A těch papírů k vyplnění. Všechno jsem rychle poslal a…a zase nic. Holka chce jet k moři, já bych jel taky. Elektriku platím tak tak. Asi jsme si neměli kupovat tu novou televizi. No teď už je to stejně jedno. Dlužim mámě, kámošům, banka to předala nějakejm vymahačům a ti mi vyhrožujou.
Nakonec jsem se z toho po roce přece jen dostal. Představte si, že jsem nějakou dobu dokonce nechodil pravidelně s chlapama do hospody! Zkrátka velká oběť. Narodilo se nám mimčo, tak se na tyhle věci dívám trochu jinak. Musíme někde bydlet, malej potřebuje plínky, taky hračky. To víte, chrastítko něco stojí, pořád nějaký výdaje. Ale mám splaceno, nedlužim. Možná i na nějakou krátkou dovolenou k moři bychom mohli za rok, za dva jet. Žena by byla spokojená. A doma by byl pokoj (= můžu se vytratit do hospody).
Jenže neštěstí nechodí po horách. Najednou na mě skočili vymahači nějaké úvěrové firmy, co jsem o ní nikdy neslyšel. Že prej jim dlužim 300 tisíc. 300 táců, chápete to?! No to ne, chlapíci, já nikomu nic nedlužím. Pěkně jsem s nima zatočil, určitě se spletli.
Jenže nakonec se ukázalo, že úvěrová společnost eviduje skutečně úvěr na mě, měli i mojí identifikaci a můj podpis. Pravda, ten podpis vypadal nějak divně. To jsem vůbec nechápal. Vůbec! Jak se může stát, že po mě někdo vymáhá nezaplacenou půjčku, kterou jsem si nevzal? Přitom to mají přesně evidované na mě. To musí být nějaký můj dvojník, klon nebo co? Dobře, takže půjdeme k soudu. To je ale peněz – cesty do města a zase zpátky, v práci se taky začalo něco šuškat, prachy za právníka, prostě ranec. Manželka nevim, jestli mi věří. Nápadně často jezdí ke tchýni, k mojí tchýni, to dá rozum, přece nepojede ke svý tchýni.
Nakonec mě vysvobodili policajti. Nevěříte? Ale no jo, i policajti dokážou osvobozovat. Našli bandu někde od Ostravy, která tahala z lidí kopie občanek a tak. No a já byl tak pitomej, že jsem si nic ověřil, v předtuše peněz jsem jim poslal všechny údaje o sobě včetně kopií dokladů a bylo to – vydávali se za mě, vzali si na mě půjčku a s prachama zmizeli.
Takže k moři nepojedeme asi delší dobu. Právníkovi ještě dlužim nějakou tu stovku a než to splatim, holt hospoda, moje milovaná hospůdka bude muset počkat.
Vložte svůj komentář