Případ – jsem po uši v dluzích.

DOTAZ: mam uver …kč. platim …splatka +… dluch z uroku ….pak ješte mam ….beru kolem….pritelkine na mateske…

MALÉ PENÍZE: Tohle je bohužel velmi smutná ukázka neodpovědnosti v úvěrování jak na straně dlužníka, tak na straně věřitelů. Tady je každá rada drahá, takže se pouze pokusíme nastínit několik možností. Tazatel přibližně uvedl kolik platí a jaký má příjem. Rozdíl mezi příjmy a splátkami je nižší, než je u nás tzv. existenční minimum – tedy částka, pod níž ani náš stát neuznává, že za ni lze přežít.

 Z dotazu můžeme vyčíst, že jedna půjčka bude asi hypotéka od banky, ne zas až tak závratně vysoká. Druhé dvě půjčky jsou spotřebitelské pravděpodobně od úvěrových společností. RPSN (tedy něco jako skutečný úrok) nelze vypočítat, ale pro tento účel je to vlastně jedno – v takovéto situaci tazateli refinancování stejně nikdo neprovede.

Pozitivem je v tomto případě paradoxně přítelkyně na mateřské; ta má jistý příjem od státu. Ten domácnosti podle všeho pomáhá přežít.

Co nedělat

Zcela jednoznačně by si tazatel neměl dále půjčovat! Máme tím na mysli hlavně lichváře či další ne zcela legální zdroje financování. To by byl jednoznačný konec dlužníka, z něhož by se nemusel nikdy vyhrabat. Krom toho vytloukání jednoho úvěru tím, že si vezmu úvěr jiný ani v obecné rovině není řešením, jelikož to dlužníka v důsledku ještě více potopí.

Pokud by půjčku poskytl někdo z rodinných příslušníků, jestli taková možnost vůbec existuje, tak s tím vědomím, že jde spíše o dar než od půjčku – její splacení by nebylo totiž pravděpodobné. Tak si zvažte, zda-li si chcete takto pošramotit rodinné vztahy s příbuznými.

Další věcí, jíž by se měl každý vyvarovat, je poškozování věřitele.  V praxi jde v takový případech k tomu, že splácení jednomu věřiteli se liší od splácení věřiteli jinému. Stává se to, když je jeden věřitel výrazně důraznější ve vymáhání svých pohledávek než věřitel jiný. Dlužník pak takovému věřiteli splácí například celou splátku a o to víc dluží věřitelům jiným. A to se nesmí.

A samozřejmě si neberte jakkoli placené služby různých „poradců“, kteří vám předestřou skvělou možnost, jak věc vyřešit. Žádná skvělá možnost neexistuje.

Co udělat

Jistě tyto kroky již tazatel zvážil, ale pojďme se přeci jen na ně podívat pro případ, že by se objevilo něco na obzoru. Obecně platí, že by se mělo začít šetřením na nákladech. I lidé, co už hodně šetří, sem tam najdou ještě další prostor, zejména v takto zoufalé situaci. Bývají to například náklady na kouření nebo na alkohol či na balené nápoje obecně.

Dalším aspektem je zvýšit příjmy. Ano, to se velmi dobře řekne – v praxi je to dost těžko realizovatelné. Záleží to hodně na tom, kde člověk bydlí. Je možné si přibrat k hlavnímu zaměstnání málo populární práce jako roznášení letáků nebo doplňování zboží v obchodech, případně řemeslnické či dělnické práce v okolí bydliště (je třeba soustavně obcházet lidi v okolí) atp.

Ještě tu máme prodej majetku. Jedná se o prodej takových věcí, jež nezbytně nutně pro život nepotřebujete. S dítětem i tohle bude velmi složité. Má-li to nějakou významnou cenu, lze třeba prodat televizi či podobné přístroje.  Ovšem skutečně zvažte hodnotu dané věci. Pokud prodáte například onu zmíněnou televizi za tisíc korun, nijak vám to nepomůže, tedy nemá smysl takový krok vůbec dělat. Pokud byste ji prodali za 10 tisíc, je to na zvážení a výnos z takového prodeje by byl smysluplný.

Další krok je dát vědět vašim věřitelům, že nemůžete takové částky splácet. Někteří to již pravděpodobně vědí. Cílem je se s nimi dohodnout, že budete (alespoň dočasně) splácet pouze jistinu – to je vlastní půjčka bez dalších poplatků nebo úroků. To nebude jednoduché, ale soudná instituce by na to měla přistoupit. Má to však několik háčků.

Pokud má tazatel skutečně nemovitost, může to být pro věřitele lákadlo. Samozřejmě záleží na její aktuální hodnotě. Pokud si věřitel myslí, že z dlužníka touto cestou vymáčkne jistinu i s úroky a případně i s nějakými poplatky, máte smůlu a k dohodě jen těžko dojde. Pro věřitele má takový krok také smysl jako odstrašující příklad pro ostatní dlužníky, který jsou se splátkami pozdě. Na druhou stranu je prodej takové nemovitosti a s tím spojené kroky komplikací.

Je třeba si také uvědomit, že u některých společností jsou výnosy z vymáhání pohledávek slušnou porcí jejich příjmů. U bank se s tím vlastně nesetkáte, ale u některých úvěrových společností je možné, že v rámci vymáhání pohledávky dostanou mnohem více peněz, než kolik by dostali od řádně splácejícího dlužníka. Pokud máte půjčku od takového typu věřitele, k dohodě bude docházet opět jen těžko.

V diskusi s věřiteli není od věci zcela rozkrýt karty a říci jim, že zvažujete osobní bankrot.

Osobní bankrot

Zmiňme se zde krátce o další možnosti a tou je onen osobní bankrot. Jde jen o zmínku, protože to je skutečně poslední možnost, která by se měla zvažovat. Osobní bankrot může vyhlásit sám dlužník v situaci, kdy je po splátce dluhu více jak 30 dnů. Zároveň má dlužník více věřitelů a není schopen splátky hradit. V té situaci se tazatel dost pravděpodobně nachází.

Osobní bankrot vyhlásí soud a určí dlužníkovi část dluhu, kterou musí splatit. Jedná se o celkový dluh včetně všech aktuálně dlužných částek. Minimální objem dluhu bude soudem stanoven na 30% všech závazků, ale může to být samozřejmě i 100%. V případě tazatele je spíše pravděpodobné, že by šlo o oněch 100% nebo tomu blízké částce.

Ke splácení byste byli zavázáni po dobu 5 let a po tuto dobu má člověk zaručeno, že mu zbyde tzv. životní minimum.  To je dnes pro domácnost, kde jsou dva dospělí a jedno malé děcko, kolem 8,5 tisíce korun.

Máte-li nemovitost, její prodej docela určitě přijde na přetřes.

Stojí to za to?