DOTAZ: Může mi některý z odborníků na finance vysvětlit, jak vlastně putuje bezhotovost z účtu na účet? A proč to vlastně trvá někdy tak dlouho, když s tím pracují počítače?
MALÉ PENÍZE: V této části navážeme na odpověď, v předchozím článku, kde jsme popisovali domácí platby. To se nám bude hodit, protože domácí platby tvoří část procesu zpracování plateb zahraničních. Zdá se vám to podivné? Pojďme tedy na konkrétní modelový příklad. Pro zjednodušení a lepší ilustraci si rozebereme případ, kdy zahraniční osoba platí českými korunami. Ale napřed se podívejme na jeden mezinárodní systém.
Rychlý a pohotový
Přibližně před 40 lety vznikla mezinárodní organizace SWIFT, což je chytře vymyšlená zkratka (anglicky to znamená něco jako rychlý nebo pohotový) názvu Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční (tele)komunikaci. Členy SWIFTu jsou finanční instituce a v současné době jde vskutku o celosvětový systém. Jeho úlohou je zajistit především bezpečnou komunikaci finančních informací mezi bankami a dalšími finančními institucemi. Zdůrazňujeme bezpečnou, jelikož hlavním posláním SWIFTu je opravdu zajistit, že zpráva vyslaná odesílatelem bude opravdu obdržená příjemcem. Tato společnost má tím pádem k dispozici nevídané technické prostředky a pyšní se tím, že za dobu její historie se nikdy nestalo, že by příjemce zprávu neobdržel.
Typů zpráv zasílaných SWIFTem je několik set a vždy mají standardizovaný formát. Nezáleží tedy na tom, v jaké zemi se nacházíte a jakým jazykem mluvíte; na daném poli ve zprávě je vždy předem definovaná informace. Prostřednictvím tohoto komunikačního systému se posílají informace o platbách, o převodech cenných papírů, akreditivech atd.
Použití spolehlivého a standardizovaného komunikačního prostředku je tedy v oblasti mezinárodních transakcí zcela klíčové. Máte jistotu že vaše informace dorazila příjemci, nikdo se nemůže na nic vymlouvat… A ještě jedna zajímavost – svého času SWIFT uvedl, že pole jeho interních pravidel se mohou poplatky za jeho služby pouze snižovat. Jak inspirativní!
Korespondent, ale dopisovatel to není
Nyní si představme, že máte účet u zahraniční banky kdesi na světě. Z nějakého důvodu potřebujete poslat české koruny nějakému jinému příjemci. Zajdete tedy do banky a podáte tam příkaz k úhradě. Pokud nemáte korunový účet, banka vám vaši měnu na českou korunu (CZK) převede, často za nikterak atraktivní kurz.
Již dříve jsem si řekli, že české koruny se převádějí v clearingovém centru České národní banky. Jinak to nejde. Tedy zahraniční banka musí mít účet u některé banky v Česku, kde má uložené české koruny pro své klienty. Česká banka je pro tuto banku zahraniční bankou korespondenční.
Co se tedy konkrétně v případě vašeho příkazu k úhradě stane? Zahraniční banka dá své korespondenční bance v Česku příkaz k převodu korun na účet banky příjemce – ta musí být také v Česku. Zároveň posílá informaci bance příjemce o tom, komu přesně jsou tyto peněžní prostředky určené. A banka příjemce je připíše následně na účet konečného příjemce.
Pokud je příjemcem zahraniční osoba, je proces analogický jako odeslání platby – tedy český korespondent příjemce připíše částku na účet banky příjemce a ta ji ve svých záznamech pak připíše příjemci samotnému.
Kromě samotného převodu v českém clearingu jdou informace o platbě SWIFTem.
Jak je vidět, tak zahraniční platba má o něco delší cestu než platba tuzemská. Zároveň zde hrají roli různá časová pásma. Například pokud přijdete v New Yorku v 9 hodin do práce, už těžko pošlete téhož dne platbu v českých korunách. Proto je dobré zahraniční platby zadávat s určitým předstihem.
Vložte svůj komentář