Pro koho je výhodný přechod do druhého pilíře důchodového systému?

Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) přišel nedávno se zajímavých srovnáním z pohledu toho, zda-li se finančně vyplatí někomu přechod do tzv. druhého pilíře důchodového systému. O rizicích takového přechodu jsme již psali dříve; zde máme pohled IDEA na čistě ekonomickou stránku věci.

Český důchodový systém, který byl ustanoven v dnešní podobě v roce 1996, i když byl od té doby mnohokrát upraven, představuje standardní průběžně financovaný systém, srovnatelný s důchodovým systémem řady evropských států. Na důchody odvádí občané ČR přibližně 9% HDP, většinou odvodem 28 % z mezd a do důchodu odchází muži v 62 letech, ženy v 59. Důchody jsou placené téměř výhradně z veřejných rozpočtů, v roce 2011 jsme vydali zhruba o  1%  HDP  více,  než  kolik  byly  příjmy  důchodového  systému.  Důchodový systém  bude  podobné,  či  vyšší  schodky  vytvářet  i  v budoucnosti,  alespoň pokud  budeme  chtít  zachovat  dnešní  úroveň  poměru  důchodu  ke  mzdě  a pokud nezvýšíme odvody na důchodové pojištění či nezrychlíme  zvyšování věku pro odchod do důchodu nad pravidla přijatá v roce 2011 v tzv. „malé reformě“.

Český důchodový systém je na tom ve srovnání s ostatními státy Evropské unie, především těmi, které s námi sdílely komunistický experiment, poměrně dobře.  Jak  ukázala  studie  IDEA,  skrytý  dluh (vzniklý z budoucích rozdílů mezi příjmy a výdaji systému) je v Česku nejnižší z okolních států,  především  díky  pozdnímu  věku  pro  odchod  do důchodu, vysokým stropům na odvody a nivelizovaným přiznávaným důchodům. Tato „makroekonomická“ udržitelnost v sobě však skrývá masivní mezigenerační přerozdělování, na které nejvíce doplácejí mladší generace.

Česká vláda si je vědoma, alespoň podle svého vládního prohlášení, nedostatků důchodového systému a prosadila v letech 2011 a 2012 hned dvě jeho reformy. V první, „parametrické“ reformě se změnil věk pro odchod do důchodu, který poroste i za hranici 67 let a byl upraven vzorec pro výpočet důchodu tak, aby nástupní důchody vypočítávané z nadprůměrných příjmů mírně vzrostly, zatímco ty počítané z průměrných se nepatrně snížily. Tato reforma, někdy označovaná za „malou“ měla ve skutečnosti obrovské dopady na celoživotní příjmy nejmladších generací, neboť jim výrazně zkrátila dobu, po kterou budou pobírat důchody.

Druhá reforma, kterou vláda navrhla v roce 2011, parlament schválil v září 2012 letošního roku, ale jejíž část vetoval vzápětí prezident, je systémová. Účastníci důchodového systému by měli mít možnost vyvést ze státního systému část odvodů a ukládat si je na soukromé účty u penzijních fondů. Vláda byla nicméně v této reformě opatrná a dovolila vyvést jen 3% mezd, tj. jen desetinu odvodů na státní důchody. Navíc tyto 3% musí doplnit 2% ze soukromých zdrojů i sám pojištěnec, takže reforma kombinuje prvky systému „opt-out“ (rozhodnutí o částečném opuštění systému) a „opt-in“ (rozhodnutí o zapojení se do dalšího systému). Dobrovolnost a zdánlivá složitost reformy ztěžuje jakékoliv odhady zájmu o reformu mezi oprávněnými občany ČR.

Ve své práci IDEA pomocí detailních mikroekonomických dat odhaduje, jak se změní celoživotní čistý příjem různých skupin obyvatel – v členění podle věku, příjmu a vzdělání – pokud tito využijí možnosti vyvést 3% mezd ze státního systému a svěří je penzijním fondům. Studie ukazuje, že za poměrně konzervativních předpokladů by se přestup do nového systému mohl vyplatit až 50% mužů a 30% žen, a to těch s nadprůměrnými příjmy. Nicméně přínos přestupu by byl pro většinu příjmových skupin poměrně nízký a lze předpokládat, že skutečný zájem o reformovaný systém bude nižší. Vzhledem k tradiční konzervativnosti a také nedostatečné finanční gramotnosti české veřejnosti, spojené s nepovinnou formou spoření, lze realisticky očekávat, že bez další přesvědčovací kampaně se do nového systému přihlásí výrazně nižší počet účastníků. I kdyby se však do nového systému zapojilo jen 20% zaměstnanců, objem prostředků investovaných prostřednictvím důchodových fondů by byl více než 10 miliard korun ročně.