Případ – vybíráte z množiny Air, Equa, Fio, mBank, Zuno?

DOTAZ: Kterou z levných bank a podle čeho si vybrat – Air, Zuno, Equa, Fio, mBank?

MALÉ PENÍZE: Dotaz sice navozuje, že bychom si měli nějakou z těchto bank skutečně vybrat, my se ale na problematiku podíváme poněkud více ze široka, abychom zjistili, zda-li vůbec má smysl banku měnit a pokud ano, tak zda-li za některou z výše uvedených.

Uděláme si napřed rekapitulaci toho, o jaké banky vlastně jde.

Jedna ze společných vlastností, jež nás při pohledu na výše uvedené projekty napadne, je, že tyto banky mají málo poboček.

Pobočky přinášejí peníze

Přestože se tzv. internetové banky (tedy banky s malým počtem poboček) ve světě v posledních letech dobře etablovaly, podle amerického institutu Market Rates Inside jsou pro sběr depozit rozhodující stále pobočky. Institut prověřoval situaci v 371 městech v USA, přičemž do průzkumu se zahrnula data z 10 577 finančních institucí.

Studie tohoto institutu dokumentuje silnou vazbu mezi počtem poboček a objemem depozit, jež je banka schopna získat. Tato vazba je tak silná, že podle studie to v podstatě znamená, že zřízením pobočky v USA získá banka navíc depozita v průměrném objemu přibližně 116 milionů USD (amerických dolarů).

Dalším výsledkem studie a souvisejících statistik je, že téměř 90% všech depozit tvoří vklady lidí z regionu, kde se pobočka nachází.

Budovat pobočky je velmi nákladné. Podle některých neformálních odhadů tvoří až 80% z těchto nákladů výdaje spojené s budováním pokladem, uchováváním peněz, jejich dopravou a souvisejícími bezpečnostními opatřeními. Vybudovat pobočku je také časově náročné.

Pokud tedy jste banka s malým počtem poboček, můžete vsadit na jinou strategii a to na tzv. internetovou banku. Proč tak zvanou? Tzv. internetová banka obvykle neposkytuje žádné nové nebo odlišné služby od toho, co nabízejí standardní banky. Liší se zkrátka jen tím, že je dominantně uzpůsobená na elektronickou komunikaci a osobní formy komunikace (prostřednictvím poboček) jsou potlačené nebo zkrátka jsou k dispozici jen v omezené míře. To má také něco do sebe. Někomu to ale nemusí vyhovovat.

To nás vede k otázce, zda-li motivace k elektronické komunikaci s bankou je vedena snahou bank o snížení nákladů nebo poptávkou ze strany klientů. Pokud zadáváte instrukce bance elektronicky, tak banka ušetří za jejich další manuální zpracování a za mzdu lidí, kteří by se vám jinak věnovali. Na druhou stranu někteří klienti na bance oceňují právě to, že do ní nemusejí chodit – tedy zadávají své požadavky elektronicky a tím to pro ně hasne. Podle našeho názoru je tedy motivace k elektronizaci bankovnictví na obou stranách – u bank i u klientů.

Tím se dostáváme k hlavnímu rozdílu mezi klasickými a tzv. internetovými bankami: je jím možnost osobního kontaktu s lidmi. Schválně píšeme „možnost“, protože ani samotná existence poboček a personálu vám nezajistí, že se vám bude ve skutečnosti někdo věnovat.

Osobní kontakt je aspekt, jež hraje u mnoha lidí velkou roli. Sice stále komunikujete s bankou elektronicky, ale máte tam „svého“ bankéře, který by vás měl alespoň trochu znát. Na toho se v případě potřeby můžete obrátit.

Věrnost se u nás necení

Podle výzkumu Ipsos Loyalty Norms mají zákazníci českých bank nižší loajalitu než zákazníci v ostatních západoevropských zemích. Je to ovlivněno zejména tím, že zákazníci jsou často přesvědčeni, že nabídka jednotlivých společností je podobná nebo dokonce téměř stejná. Zaměnitelnost jednotlivých nabídek je zde vysoká. To může být také jeden z důvodů, proč některé banky přicházejí s něčím „novým“ jako je například Raiffka se Zunem.

Všimněte si nabídek na trhu – nejen banky typicky nabízejí výhody jen novým zákazníkům, přičemž na ty stávající se většinou zapomíná. Tím pádem stávající zákazník, byť dlouholetý, dobře platící, řádně splácející všechny úvěry nemá příliš velkou motivaci, aby u banky nadále setrvával.

U veřejnosti nadále přetrvává názor, že změna banky je složitá. Jen 18% z nich se domnívá, že jde o snadný úkon. V podstatě lze s tímto názorem souhlasit. I když by šlo administrativně o jednoduchý postup, tak při odchodu z banky (stejně tak to bude například i u telefonické společnosti atp.) budete velmi pravděpodobně vystaveni silné marketingové masáži s cílem vás přimět u banky zůstat. Možná je očekávání potíží při změně banky důvodem, proč je bankám stále polovina jejich klientů věrná.

Zajímavé je, že podle průzkumu Synovate Češi vnímají lépe české banky (38%) než zahraniční (23%). Člověku by se tomu po kupónové privatizaci a případech jako byla Plzeňská nebo Kreditní banka ani nechtělo věřit. Svoji roli zde pravděpodobně hraje názor, že za aktuální finanční krizi mohou západní banky.

Tento výzkum také ukázal hlavní preference českého člověka, pokud jde o volbu banky: jsou to úroky a poplatky. Tyto preference výše uvedené banky velmi dobře zohledňují ve svých nabídkách.

Je otázka, zda-li Česko nebude následovat celosvětový trend, který ukazuje na něco jiného. Podle průzkumu firmy Ernst & Young lidé při volbě banky preferují její značku. Jde o posouzení celkové ekonomické síly a stability banky tak, aby přečkala bez pohromy i těžké časy. Tady bychom mohli vidět motivaci „nových“ českých bank být zároveň nové a zároveň odkazovat na sílu své finanční skupiny (např. Air Bank – člen skupiny PPF, mBank – skupina Commerzbank atp.).

Proč vůbec měnit banku?

Změna banky znamená přemístění všech nebo většiny vám poskytovaných finančních služeb do banky jiné. Obvykle je takový přesun doprovázen zrušením běžného účtu a jeho zřízením (nebo jej již máte zřízený a začnete jej zkrátka jen používat) jinde. Řekněme si však předem, že podle našeho názoru za běžných okolností měnit banku nemá smysl.

Rozeberme si nyní několik modelových situací, kdy obvykle lidé o změně bankovního ústavu uvažují.

Kvalita poskytovaných služeb. Měli jsme nutkání tento bod nazvat “naštvali mě” nebo “prásknutí dveřmi”. Rozlišme však, zda-li zkrátka chcete jen bance ukázat demonstrativně záda nebo zda-li jde o nějaký dlouhotrvající problém. Každá banka ve vás dříve nebo později vzbudí negativní emoce, takže jen z tohoto důvodu odcházet jinam nemá smysl – sobě tím nepomůžete, ba naopak, bude to pro vás znamenat jen komplikace se změnou čísla účtu, jeho komunikaci zaměstnavateli, změnou platební karty atp.

Může však jít o dlouhodobý trend, kdy skutečně po dlouhou dobu dochází ke zhoršování poskytovaných služeb. Ukázkovým příkladem je situace, kdy jste klient menšího ústavu nebo pobočky, ale tato firma je pohlcena firmou mnohem větší, která tolik nehledí na individualitu klientů. Pak je dobré se nad věcí zamyslet a o přesunu jinam zauvažovat. Jinak ovšem bude přemýšlet člověk se 30 tisíci na účtu než člověk (nebo podnik) s několika miliony.

Pokud už se pro změnu banky rozhodnete, doporučujeme si nejprve zřídit účet ve druhé bance, přesunout tam své finanční aktivity a stanovit si zkušební lhůtu, po kterou budete provoz v nové bance testovat. Teprve pokud pocítíte opravdovou změnu, má smysl přesun realizovat. Návrat zpět do původní banky také nemusí být konec konců marný – pokud si banka svých klientů alespoň trochu všímá, mohla by vám za návrat nabídnout lepší podmínky.

Podle průzkumu Ernst&Young je dnes celosvětově připraveno změnit banku kvůli kvalitě služeb 48% klientů.

Poplatky. Za poskytování bankovních služeb platíte poplatky – ty bývají více či méně přímo viditelné. Někdy je poplatek stanoven zcela transparentně (např. poplatek za vedení účtu), někdy má banka jinou poplatkovou politiku, kdy sice sníží nějaké přímo viditelné poplatky, ale na druhou stranu také upraví jinou svojí nabídku např. poskytuje nižší úroky na termínované vklady, vyšší poplatky za platební karty, vyšší poplatky za kurzové převody atp. Nesrovnávejte tedy jediný viditelný poplatek nebo úrok, který právě banka inzeruje, ale komplexně si propočítejte, kolik byste za svoje běžně používané služby platili.

Je třeba samostatně posoudit situaci, kdy se některá banka soustřeďuje na určitý typ klientely a všechny ostatní se snaží demotivovat vyššími poplatky. Tak například jsou banky zaměřující se na bohatší klientelu, tedy mají pro nízké vklady nastavené vysoké poplatky, které pak s narůstajícím objemem peněz uložených v bance klesají. Pokud jste nějako shodou okolností klienty takové banky a vaše hotovost nedosahuje úrovně vkladů pro nízké poplatky, není třeba se změnou banky váhat.

Dále také samostatně posoudíme cenu u konkrétních produktů, které jsou pro vás klíčové. U fyzických osob má smysl udělat samostatnou úvahu zejména u hypoték. Jde o produkt, který je pro příjem jedince zásadní a je tedy vhodné vynaložit přiměřené úsilí k tomu, abyste za takovýto úvěr platili co nejméně. V tomto případě oslovte více bank a beze všeho si hypotéku vezměte u jiné banky, než kde máte účet. Případně vám pomůže poptávkový proces pomoci získat lepší podmínky ve vaší vlastní bance.

Samostatnou kapitolou jsou akční nabídky bank. Jak z názvu plyne, jde o nabídku, která bude dříve nebo později končit. Spadají sem obvykle nabídky nízkých poplatků, které poskytují např. banky začínající na trhu nebo, které na trhu nabízejí nové služby nebo služby v novém segmentu. Na takovéto nabídce není reálné nějak hodně vydělat, protože ceny se dříve nebo později srovnají s úrovní poplatků na trhu.

Jiným příkladem je akční nabídka kupř. na termínované vklady. Disponujete-li nějakou větší částkou, stojí za úvahu takové akční nabídky jednorázově využít. K celkovému přesunu do jiné banky to však dostatečným důvodem není. Pozor na situaci, kdy banka sice inzeruje spořicí účet, ale ve skutečnosti jde o termínovaný vklad.

Podle průzkumu Ernst&Young je dnes celosvětově připraveno změnit banku kvůli poplatkům 43% klientů.

Rozsah poskytovaných služeb. Banky typicky poskytují rozsah služeb, který je pro fyzické osoby postačující. Poněkud jiná situace může být v případě podniků – ty využívají větší rozsah služeb (např. akreditivy, větší rozsah úvěrů, financování pohledávek, cizoměnové obchody atp.). Pokud banka vaší firmy neposkytuje všechny služby, které potřebujete, možná je čas na změnu. Další výhodou může být, pokud banka má pobočky v zemích, kde podnik provozuje svoji činnost.

U tzv. internetových bank se obvykle širšího rozsahu služeb nedočkáte, spíše naopak. Výjimkou je zde Fio, které bude bezpochyby díky své dlouhé makléřské historii nabízet roky prověřený způsob investování do cenných papírů.

Změna bankéře. Banky obvykle fungují tak, že pro každého klienta mají kontaktní osobu – říká se jí bankéř, agent, poradce a tak. (Jsou také banky, které mají kontaktní osoby pro klienty podle poskytovaného produktu.) Podle toho, jak hodně banku využíváte, vytvoří se mezi vámi a kontaktní osobou (bankéřem) určitý vztah, ideálně vztah důvěry, kdy je bankéř obeznámen s vašimi potřebami a preferencemi. Pokud taková osoba odejde do jiné banky, může to mít na bezproblémovost vztahu s vaší bankou negativní vliv. Tím horší situace bude, pokud vaší novou kontaktní osobou někdo méně schopný.

Podobná situace nastane, pokud si vás banka nehledí a jinde zcela zjevně můžete očekávat lepší péči. Řekli jsme si, že u běžných tzv. internetových bank se vám v tomto směru lepší péče dostane jen zřídka.

Na závěr si ještě připomeňme jednu okolnost – pokud odcházíte z nějaké banky, nepočítejte s tím, že vám to bude tato banka nějak usnadňovat. Proto je dobré si předem prostudovat všeobecné obchodní podmínky, abyste výpověď podali tím správným způsobem. V žádném případě nenechte prázdný účet bance s tím, že si jej časem zavře sama. Pracovníci bank bývají často hodnoceni také podle toho, kolik účtů spravují, takže jejich motivace k uzavírání účtů je minimální. Navíc vám na účtu budou stále naskakovat poplatky, které po vás banka bude vymáhat, ať jsou jakkoli malé, aby nedošlo k nějakému precedentu, jež by mohl být “využit” dalšími klienty.

Jak je to tedy s úroky a cenami

Jak jsme si řekli, českého klienta na bance zajímají hlavně úroky a poplatky. Tak se na ně zběžně podíváme. Nebudeme přitom brát v potaz nestandardní situace a při výběru dat budeme postupovat přiměřeným způsobem bez zdlouhavého studia jednotlivých webů. V potaz bereme ty lepší podmínky, např. u vkladů nerozlišujeme mezi spořicím účtem a termínovaným vkladem, nerozlišujeme objem vkladu a ani dobu uložení. Nabídky se mohou pro jednotlivé skupiny lidí měnit, taktéž v čase nebudou stejné, tedy se v případě zájmu informujte u konkrétní banky na konkrétní podmínky.

Podáváme se zevrubně nejprve na úroky.

Existují zde jisté rozdíly v podmínkách uložení peněz. Největší je asi u Fia, kde se na tento úrok dostanete až při termínovaném vkladu nad 1 milion CZK na 5 let, což je poněkud nevýhodné.

Úroky se pohybují spíše na spodní hranici toho, co nabízejí kampeličky. Tak třeba Moravský peněžní ústav nabízí momentálně nejvyšší úrok 4,3% , Metropolitní spořitelní družstvo na termínovaném vkladu 4,8% nebo Artesa 3,9%. Přitom není důvodu se nyní spořitelních družstev bát, jelikož jejich vklady podléhají pojištění do výše 100 tisíc EUR stejně jako vklady u bank. Ve Fondu pojištění vkladů je dost peněz a pokud by náhodou došly, stát musí dosypat další.

Nám stačí schématický pohled na věc bez dalšího podrobného studia toho, kdo přesně nabízí o pár desetinek procentního bodu vyšší úrok a za jakých podmínek. Rozdíl mezi úroky sledovaných bank je asi 1 procentní bod. To je při vkladu 100 tisíc. CZK necelá tisícovka (něco vám vezme srážková daň). Můžete namítnout, že vaše banka vám dá na termínovaném vkladu nebo spořicí účtu s bídou 1% p.a. Dobře, tak na 100 tisících vám to dělá bezmála 2 tisícovky. A to nepočítáme s tím spojenou práci. Stojí vám za to kvůli tomu měnit banku? A pokud ano, nepůjdete raději v rámci pojištěného limitu do kampeličky?

Rozdíly v poplatcích u dotyčných bank nemá podle našeho názoru už vůbec smysl studovat – pro běžného uživatele, který využívá bankovní služby jen v rozsahu běžného a spořicího účtu, pár tuzemských plateb a používání platební karty, se ceníky podobají jako vejce vejci. Pokud budete ceníky přeci jen studovat, vyplatí se dívat na položky, jež nejsou zadarmo a jsou tedy u jednotlivých zkoumaných bank rozdílné. Ano, můžete si rýpnout a uvést, že v nějakém konkrétním detailu se některá banka od ostatních liší – tak například Equa rozlišuje mezi aktivním a neaktivním využíváním účtu a podle toho uplatňuje své sazby, nebo Air Bank má dva tarify atp. Principiálně je přístup všech zkoumaných bank v oblasti poplatků nesmírně podobný: vedení účtu i používání karty máte až na výjimky bez dalších poplatků. Největší výjimkou jsou výběry z bankomatů, které jsou zpoplatněné částkami od 25 do 38 korun (bereme v potaz nejhorší sazbu); snad kromě Equa bank, která si řekne o 9 korun, nicméně zase vám naúčtuje stovku za vydání (embosované) karty. Chceme tím říci, že v poplatcích běžný bankovní uživatel valného rozdílu nenalezne.

Je tedy třeba porovnat cenu s klasickou „pobočkovou“ bankou, kde již rozdíly v cenících naleznete. U klasických bank spíše vidíme trend, kdy tyto banky poskytují služby za výhodných podmínek klientele s vyšším příjmem nebo vyšším objemem majetku. Tak například pokud máte alespoň milion korun nebo splníte jiná kvalifikační kriteria, můžete se stát klientem programu Premier České spořitelny, kde máte základní služby také zdarma a to v rozsahu větším, než obvykle nabízejí tzv. internetové banky. Navíc se zde setkáte s osobním přístupem konkrétního člověka a pokud budete potřebovat širší anebo neobvyklý záběr bankovních služeb, můžete je získat od ústavu, který vás již zná, což by pro vás mělo být výhodou. Náš text je nicméně určen primárně běžnému občanovi a ten takto vysoké úspory nemá.

Jak se tedy rozhodnout?

Pomalu jsme dospěli k otázce, jaká kriteria při volbě banky zvolit. Pokud jste již rozhodnuti svoji banku skutečně změnit, udělejte to z vážného důvodu. Nedoporučujeme se rozhodovat impulzivně někde u televize při pohledu na reklamu.

Je zřejmé, že při pohledu na vybrané banky není mezi nimi podstatného rozdílu. I tak si uvedeme sumarizaci:

• Air bank a mBank znamenají vstup stávající banky na nový segment trhu – fyzické osoby. Stojí za nimi finančně silná skupina, která má s bankovnictvím zkušenosti.
• Zuno je Raiffeisenbank, která už na trhu i v daném segmentu působí, jen má jiný kabát.
• Equa je poněkud odlišný příběh s delší historií. Stojí za ní private equity fond, jehož chování bude bezesporu ekonomické s cílem přinést svým investorům výnos. Z tohoto pohledu těžko říci, jaký bude další vývoj tohoto ústavu. Jedním z možných scénářů je, že fond provede akvizici podobné finanční instituce nebo institucí a provede jejich fúzi, přičemž nový celek po nějaké době prodá. Rozhodně nemá Equa za sebou takovou ekonomickou bankovní sílu a zkušenost jako Air bank, mBank nebo Zuno.
• Fio je možná jediná banka, která z této množiny mírně vybočuje. Podle její marketingové kampaně se zdá, že se orientuje spíše na podnikatele. Rozsah jejích služeb je poměrně slušný. Fio díky své historii bude pravděpodobně schopné nabídnout velmi kvalitní službu v oblasti investování do cenných papírů, budete-li o takovou službu stát. Je sice pravda, že Fio nemá za sebou takovou finanční kapacitu jako třeba PPF; na trhu jde však o dobře usazený subjekt a nejde o žádnou rychlokvašku, kde bychom se mohli obávat jejích rychlého odchodu z trhu.

Při vašem rozhodování by tedy měly hrát roli zejména následující okolnosti:

1. jaký je rozdíl mezi poplatky (náklady), které momentálně platím své bance, a poplatky v bance nově zvolené.
2. Jaký volíte dlouhodobě přístup k bankovním službám. Preferujete kontakt s lidmi? Budete využívat bankovní služby v širokém rozsahu? Pak pro vás bude spíše klasická banka s pobočkami. Nebo máte předem dosti vyhraněný profil bankovních služeb, které používáte a výhledově budete používat? V tom případě se podívejte na tzv. banku internetovou.