DOTAZ: V návaznosti na jeden z předchozích příspěvků se objevilo několik dotazů na to, co se v bance děje s penězi, které nelze doručit jejich majiteli, a zda-li vůbec takové případy mohou nastat.
MALÉ PENÍZE: Napadá nás, že by tento případ mohl nastat například u hotovostního vkladu, kdy banka neidentifikovala vkladatele (do určitého limitu takovou povinnost nemá) a peníze se vložily na chybný účet. Další možnost je platba na účet prostřednictvím poštovní poukázky se špatně zadanou platbou odesílatele. Pokud se domníváte, že poštovními poukázkami již mnoho lidí neplatí (ve městech to je pravda), tak máme ještě další možnost – rušení účtu, kdy není jasné, komu peníze doručit. Například jde o situaci, kdy není účet dlouhou dobu využíván, majitel zemřel a po dědicích není ani vidu, ani slechu.
Banka by předně měla vynaložit dostatečné úsilí na to, aby peníze vrátila zpět skutečnému majiteli. Má k tomu dost dobré nástroje jako jsou bankéři, podrobná data o transakcích, dostatečný počet lidí v telefonickém servisu. Za použití těchto nástrojů by se banka měla docela rychle dobrat výsledku.
Banka si nemůže ani peníze ponechat na svém účtu. Je nepochybné, že ponecháním prostředků na vnitřním účtu banky došlo na straně banky k bezdůvodnému obohacení. Občanský zákoník stanoví, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Obecně platí, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nastává v den doručení výzvy k vydání. Nicméně, podle zákona o platebním styku banka musí vyvinout veškeré úsilí, aby peněžní prostředky vrátila, komu patří.
Problém má ale ještě další dva úhly – praktický a trestněprávní. Je otázkou, zda banka má v dané situaci dostatek informací k tomu, aby mohla peníze vrátit. Dále, pokud se banka ani nepokusí peníze vrátit a ani např. nezahájí kroky ke zjištění jejich vlastníka, mohlo by se eventuálně jednat o trestný čin zatajení věci.
Takže i pro banku platí prakticky totéž jako pro člověka, komu omylem přistane nějaká částka na účtu.
Vložte svůj komentář