Případ – mikrokredity (mikrofinancování) jako možnost sociálního investování pro jednotlivce.

MALÉ PENÍZE: V oblasti mikrofinancování se používá několik velmi podobných výrazů jako je ještě mikrofinance, mikroúvěry atp. Tyto výrazy měly historicky různé významy, ale jejich používání se díky jejich podobnosti poněkud slívá. My se zaměříme na dva základní aspekty této činnosti: poskytování financí chudým a na komerční úvěry o velmi malém objemu.

Půjčky pro chudé

Ohlédneme-li se zpátky do historie, tak někdy v 17.století se datují první známé pokusy některých lidí o řešení situace chudých vrstev zejména s ohledem na velmi vysoké úroky požadované lichváři. Pravděpodobně někdy z té doby také pochází názor, že půjčování malých částek chudým lidem znamená nižší delikvenci (nižší pravděpodobnost nesplacení půjčky). Celkově se tento druh velmi malých úvěrů, jež bychom dnes specifikovali částkou někde kolem 100 amerických dolarů (USD), začal uplatňovat tam, kde byla široká vrstva chudých, kteří neměli peníze nejčastěji pro další podnikání nebo jiný způsob vlastního rozvoje.

Ze současnosti je dobře znám příklad Vesnické banky (Grameen Bank), jež působí v jedné z nejchudších zemí světa – Bangladéši. Tato banka se zaměřila právě na půjčky o velmi malém objemu chudým lidem nebo úzkým společenstvím osob. Podle Vesnické banky se v této části světa osvědčilo půjčovat spíše chudým ženám. Banka celkem slušně prosperuje a dokonce rozšířila své aktivity na další oblasti činnosti jako byl například prodej a pronájem mobilních telefonů – lidé, co si takto opatřili mobilní telefon, poté fungovali za úplatu jako jakási místní telefonní budka.

Zakladatel Vesnické banky Muhammad Yunus dostal dokonce za svoji činnost v roce 2006 Nobelovu cenu za mír.

O vlivu mikrofinancování na chudé země se však dodnes vede polemika. Dopad takového typu financování nelze totiž nijak spolehlivě ohodnotit. To je možná jeden z důvodů, proč se mikrofinancování v těchto oblastech momentálně hodně provádí prostřednictvím neziskových institucí, jež nemají ve svém hodnocení kritérium vlastního zisku.

Historicky se model mirkofinancí uplatňoval i v Evropě, nicméně dnes se s ním můžete setkat spíše v Asii, Africe a Jižní Americe. Jelikož máme v Evropě v současné době přístup k pitné vodě, nehladovíme, máme velmi dobrou zdravotní péči, nejsme negramotní a vůbec se nám dostává na rozdíl o jiných částí světa mnoha dalších vymožeností, setkáváme se spíše s jiným druhem mikrofinancování a to komerčními půjčkami. Naše úloha v oblasti pomoci chudým leží na straně věřitelů, tedy lidí, kteří by do mirkofinančních systémů měli přispívat.

Půjčky pro bohaté

I když s tím nebude každý souhlasit, dovolujeme si nás zařadit z výše uvedených důvodů mezi bohaté. Tím je i dán hlavní rozdíl v oblasti mirkofinancování – zde již nejde o pomoc chudým, ale čistě jen o komerční podnikání  a tedy i o zisk jako prvotní hodnotící kritérium. My, jakožto bohatší část zeměkoule, jsme tedy (teoreticky) v tomto případě na straně dlužníků.

Pokud si u nás někdo vezme mikroúvěr, nehrozí mu, že při jeho nesplacení přijde úplně o všechno: o chatrč, jedinou kozu, o džbán, s nímž chodí pro vodu… Tím je možná dána i určitá bezstarostnost lidí při podepisování některých smluv na mikroúvěry. Jak jinak si vysvětlit, že lidé jsou schopni se upsat někdy i k velmi vysokým úrokům. Jelikož u nás a v mnoha dalších zemích žádné formálně stanovené limity na úroky z úvěrů neexistují, mohou úroky mnohdy růst do těžko pochopitelných výšin. Jsou známy případy z Evropy, kdy RPSN dosahuje několik set nebo i tisíc procent ročně.

Mikroúvěry bývají v našich zeměpisných šířkách často časově omezené a mají také někdy předem specifikované použití, například je možné jimi platit pouze energie, vodu či jiné předem stanovené platby. Někde je ale naopak užití velmi volné a s penězi lze nakládat jakkoli.

Zamýšleli jsme se však nad tím, proč by si našinec vůbec bral malý úvěr s vysokým procentem úroků – žádný důvod nás nenapadl. Připouštíme, že u někoho může nastat zcela krajní životní situace, kdy například jeho dítě nutně potřebuje nějaký lék nebo zdravotnickou potřebu bez níž nepřežije a není k dispozici žádný další zdroj financí. V běžném životě z pohledu lidí jsou malé úvěry  nepotřebné a někdy dokonce i škodlivé – jen z vás vysají úroky.

Pokud tedy nemáte peněz nazbyt, téma mikroúvěrů by vás mělo asi raději minout. Pokud jste naopak nějakou korunu ušetřili a chcete pomoci jinde ve světě těm méně šťastným, zkuste nějakou renomovanou neziskovku a můžete jejím prostřednictvím malou částku někomu půjčit. A uvažuje-li někdo z ekonomicky rozvinuté země o tom, že by na mikrofinancování chudých ve světě rozvojovém vydělal nebo touto cestou zhodnotil svoji investici, to by snad bylo nemorální.