MALÉ PENÍZE: Světové ekonomické fórum (WEF, World Economic Forum) aktuálně vydalo další z řady Globálních indexů konkurenceschopnosti (GCI, Global Competitiveness Index). Jde o aktivitu, kterou Forum vykonává již po řadu let. Pro vytvoření indexu spolupracuje s několika tisíci respondenty na celém světě. Cílem GCI je primárně ukázat srovnání jednotlivých zemí z hlediska jejich konkurenceschopnosti, resp. konkurence jejich prostředí pro podnikání. Jak dále uvidíme, index je také do určité míry lakmusovým papírkem kvality života.
Podívejme se tedy na to, jak si stojí Česko z pohledu hodnotitelů, jaké jsou jeho slabiny a přednosti. Nutno podotknout, že hodnotitelé jsou ze země, kterou hodnotí. Česká republika má hodnotitelů velmi mnoho, tedy můžeme vyloučit vliv nějakého sentimentu či snahy prezentovat věci lépe (nebo hůře), než jak se hodnotiteli objektivně jeví. Na to je počet hodnotitelů vysoký a pokud někdo takto při hodnocení postupuje, v tom množství se to ztratí.
Údaje o indexu se uvádějí jak v hodnotě samotného indexu GCI (0 je nejhorší hodnota), tak také v pořadí, kde se ta která země umístila v žebříčku všech hodnocených zemí. Jelikož se počet hodnocených zemí z různých důvodů mění (rozdělení států, dostupnost hodnotitelů atp.), může to mít mírný vliv na pořadí zemí v žebříčku.
Celý aktuální žebříček zemí uvádíme na konci tohoto dokumentu. My se ale na věc podíváme z pohledu naší země a půjdeme do podrobností. V následující tabulce je ukázáno, jak si Česko vedlo během posledních let.
Jak je vidět, index pro Českou republiku se nijak zvlášť nemění – nezlepšuje se a pokud se zhoršil, tak jen o velmi málo, prakticky tedy stagnuje. To znamená, že se situace u nás výrazně nemění, i když prostor na zlepšení je tu výrazný. Na druhou stranu z pohledu pořadí jednotlivých zemí jsme nepochybně v přední části žebříčku.
I když to mnoho lidí nerado slyší, máme se zkrátka dobře, rozhodně lépe než lidé ve většině ostatních zemí.
WEF uvádí také pro každou zemi podrobné hodnocení a přehled nejpalčivějších problémů. Obáváme se, že tento přehled nikoho nepřekvapí, jelikož největšími problémy jsou:
- korupce,
- těsně následována neefektivní státní byrokracií,
- s jistým odstupem pak daňové zákony
- a nestabilní legislativní prostředí.
Věnujme se také oblastem, kde Česko bodovalo lépe než je úroveň ostatních zemí. GCI nás řadí mezi tzv. inovativní typ zemí, tedy země, které se „živí“ zejména výzkumem a vývojem spíše než výrobou. Lépe než ostatní si vedeme zejména v oblasti (v závorce uvádíme hlavní oblasti, kde jsme o dost lepší než ti ostatní):
- inovací (kvalita výzkumu a vývoje, investice podniků do výzkumu, spolupráce škol a průmyslu, počty nových patentů atp.): celkově si Česko v této oblasti vede velmi dobře, ve většině ukazatelů lépe než většina ostatních zemí a to i těch, jež jsou zařazené do inovativní skupiny;
- infrastruktury (celková kvalita infrastruktury, železniční síť, dopravní infrastruktura, dodávky elektřiny, penetrace mobilních telefonů);
- úrovni sofistikovanosti podniků (kvalita a počet místních dodavatelů, sofistikovanost výrobního procesu, využití marketingu).
Česko získalo také dobré hodnocení v oblasti institucí, ale to bylo zejména díky vysokým nákladům (tedy nižší pravděpodobnosti a horšímu prostředí) pro rozvoj terorismu a násilné kriminality. Zábavnějších poznámek se dočkáte za moment.
Při pohledu na detaily GCI jsou oblasti, kde je Česká republika hodnocena jako jedna z nejlepších zemí na světě. Tyto oblasti nepochybně stojí za zmínku (v závorce uvádíme pořadí v rámci všech hodnocených zemí):
- úroveň inflace (1),
- prevence HIV (1),
- celní bariery (4),
- úmrtnost dětí (9).
Mimochodem oblast zdravotnictví pro nás nedopadla vůbec špatně.
Úsměv vyvolají další nesporné úspěchy České republiky v rámci GCI. Ty ukazují jednak určité slabiny tvorby každého indexu a jednak skutečnost, že problém sužující velmi významnou část světa může pro nás být něčím naprosto vzdáleným. Česko si totiž vedla jako nejlépe hodnocená země na světě v oblasti rozšíření malárie a jejího dopadu na podnikání.
Potěšitelné je, že patříme také mezi přední země v délce života.
Naopak se nyní zmíníme, v jakých z hodnocených kriterií jsme si podle GCI vedli nejhůře. Připomínáme, že celkem bylo hodnoceno 142 zemí. Nejhůře nás tedy index hodnotí za (číslo v závorce opět ukazuje na celkové pořadí):
- důvěra veřejnosti v politiky (134);
- přerozdělování veřejných prostředků (124),
- známosti rozhodují při rozhodování politiků (123),
- vysoká zátěž legislativních nařízení a požadavků (120),
- mrhání veřejnými prostředky (117),
- efektivita justice při řešení sporů (113).
Tedy bohužel nic nového pod sluncem. Když vezmeme v potaz jistou módnost nadávání na politiky, musíme i tak konstatovat, že výše uvedené aspekty fungování našeho státu se řadí mezi nejhorší na světě.
Celkem tedy můžeme říci, že v porovnání s ostatními zeměmi si podle GCI vedeme více méně stále stejně. Patříme mezi přední země v duševní aktivitě, výzkumu a celkové kvalitě života. Naše hlavní problémy se však bohužel stávají již evergreeny – korupce a neefektivnost státních institucí. Uděláme s tím něco?
Na závěr přetiskujeme celou hlavní tabulku s hodnocením GCI v originále.
Vložte svůj komentář