DOTAZ: Pan P. jednoho dne nečekaně zjistil, že se s ním jeho manželka rozvádí. S manželkou kdysi zažádal o hypotéku na dům, kde spolu bydleli (byl spolužadatelem o úvěr). Nějaký čas před oznámením rozvodu došlo dohodou manželů k rozdělení části společného jmění manželů a dotyčný dům připadl manželce. Nyní běží soudy kolem rozvodu, manželé nejsou rozvedeni a pan P. má v úvěrovém registru zapsánu onu dotyčnou hypotéku, což mu vzhledem k jeho příjmům neumožňuje si vzít jiný úvěr, jež by velmi potřeboval pro vlastní bydlení. Dále banka, kde je hypotéka vedena, není přístupná jednání o úroku a na konci fixace tazateli úrok jen sdělí a aplikuje jej na půjčku.
MALÉ PENÍZE: Zde bude odpověď (bohužel) poněkud stručná a to na obě části dotazu.
Pokud je tazatel spolužadatelem o hypotéku, „visí“ mu tato půjčka na jeho úvěrovém limitu, dokud se nesplatí nebo dokud nedojde v tomto směru ke změně úvěrové smlouvy. Toho by se mohl tazatel domáhat v rámci rozdělení majetku i soudně, výsledek si však netroufáme předvídat.
Nelze než v tomto směru apelovat na čtenáře, aby si každý krok dobře rozmysleli a než něco podepíší, nechť raději třikát měří a jednou řežou. Tím máme na mysli proces rozdělení společného jmění manželů (SJM), kdy pravděpodobně došlo k rozdělení majetku, ale k rozdělení s tím spojených závazků (hypotéky) nikoli.
Rozdělení SJM nemusí být vždy předzvěstí rozvodu. K tomuto kroku se uchylují také členové orgánů některých firem, protože ti ručí za některé úkony celým svým majetkem. Rozdělením SJM se snaží případné dopady takového ručení omezit. Svědky poměrně častého rozdělování SJM jsme byli nedávno během krizových let, kdy bylo hodně společností v druhotné platební neschopnosti.
Po prostudování smluv, které jsme měli k dispozici, jsme zjistili, že ve smlouvě o úvěru je klauzule, jež umožňuje bance úrokovou sazbu na další období klientovi pouze oznámit a klient nemá možnost s tímto úrokem nic dělat. Jde o velmi jednoduchý mechanismus nastavený ve prospěch banky.
Je samozřejmé, že klienti o úroku na další období fixace hypotéky chtějí jednat. Tento případ jsme již na webu řešili. V zásadě jde o to, aby klient banku k jednání vyzval s dostatečným předstihem a dobrý úrok si pokusil vyjednat. Pokud by tato fáze selhala, je ještě možné si dohodnout refinancování hypotéky u jiné banky. To však bohužel v tomto konkrétním případě nepřichází v úvahu, jelikož manželé jsou v rozvodovém řízení a zároveň ve vztahu, kdy nelze v tomto směru asi očekávat nějakou přílišnou ochotu k řešení tohoto problému. Zároveň si banka „šikovnou“ klauzulí zajistila, že bude úrok jen oznamovat a tento úrok automaticky platí.
Nepleťme to ale se situací, kdy se klient o svoji hypotéku více méně nezajímá a s bankou nejedná. V tom případě musí existovat nějaký mechanismus, podle kterého banka bude úvěr úročit. Asi nejčastěji se v takových případech postupuje podle aktuálního ceníku banky, není-li ve smlouvě stanoveno jinak.
Konec konců, pokud se tazateli podaří vyvléknout z úvěrové smlouvy, otázka úroku již jej nemusí zajímat.
Vložte svůj komentář