Případ – životní pojištění

DOTAZ: Paní M. dostala nabídku na penzijní spoření se zvláštní prémií, která zároveň zaručuje na stejnou dobu životní pojistku. Tazatelka také zmiňuje, že si podle doporučení pro investory prověřovala u prodávajícího, jestli je licencovanou osobou: prý šlo o držitele licence na investiční zprostředkování.

MALÉ PENÍZE: Podle informací, co máme k dispozici, se nejedná o penzijní spoření, ale o investiční nebo kapitálové životní pojištění; životní pojistka v takovém případě není žádnou zvláštní prémií, ale hlavním produktem, co byste si koupili, a do třetice všeho špatného, prodejce nemohl být licencovaným investičním zprostředkovatelem, jelikož byl zprostředkovatelem pojišťovacím a tato činnost licenci nepodléhá (podléhá jen registraci).

Tedy koupi tohoto finančního produktu a ještě od tohoto prodejce nemůžeme tazatelce doporučit.

Nyní blíže k pojistce samotné. Asi mnozí z nás četli o životní pojistce v nějaké detektivce, kde se policisté blíže seznamují s členy rodiny, pokud měla oběť vysokou životní pojistku. Životní pojistka slouží k tomu, abyste vy nebo vaši potomci měli finanční příjem v případě pojistné události, což bývá typicky smrt nebo trvalá invalidita. Kdo má tedy opravdu, ale opravdu obavy tohoto charakteru, nechť se po životní pojistce poohlédne. Ale opatrně!

Životní pojistky jsou buďto klasické rizikové nebo s nějakým investičním prvkem. Rizikové životní pojištění slouží skutečně k pokrytí rizika, že nastane mimořádná událost (např. smrt) a pojišťovna následně poskytne finanční plnění. Budete pravidelně platit za pojistku jako je tomu u jiných klasických pojistek např. havarijní na auto nebo pojištění domu a domácnosti; pojišťovna platí pouze v případě pojistné události. Vzhledem k podstatě pojištění vám můžeme doporučit ze životních pojistek pouze tu rizikovou.

Dále existují také životní pojistky investiční nebo kapitálové (podle toho, kdo nese riziko výnosu ze souvisejících investic). V zásadě jde o to, že ke klasické rizikové životní pojistce je „přilepena“ nějaká forma spoření. Platíte tedy jak za riziko pojistky, tak jakou kumulativní částku, kterou můžeme nazývat spořením. Konstrukce pojistek však bývá taková, že příliš peněz nenaspoříte – z pohledu spoření bává výhodnější střádat peníze na běžném účtu. Každopádně nejde o penzijní fond nebo spoření, jde ve skutečnosti o pojistku s dodatečným aspektem střádání konkrétní částky. Malé peníze vám tento typ produktu doporučit nemohou vzhledem k jejich nízké či dokonce záporné výnosnosti.

Pokud už se rozhodnete si pořídit životní pojistku, velmi dobře si přečtěte její podmínky! Důležité je, kdy pojišťovna planí z pojistné události, tj. kdy pojistná událost nastává.

Dále jsou mj. velmi důležité výluky z pojištění, tj. v jakých případech pojišťovna plnění (platbu) neposkytne, přestože došlo k pojistné události. Zcela logicky bývá ve výlukách sebevražda. Zcela nelogicky tam však bývá ještě mnoho dalších výluk, např. následky nemoci či selhání oběhových ústrojí atp. Podívejme se tedy pro ilustraci na příčiny úmrtí v Česku. Na pomoc si vezmeme demografické údaje Českého statistického úřadu a statistiky Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR.

Jelikož jde o tazatelku, podíváme se, na co nejvíce umírají ženy: nemoci oběhové soustavy (56,3%), zhoubné novotvary (22,8%), nemoci dýchací soustavy (5,4%), nemoci trávící soustavy (3,9%), vnější příčiny (3,3%) a ostatní důvody (8,2%). Laicky řečeno, máte asi 80% pravděpodobnost, že zemřete na infarkt nebo rakovinu. (Údaje jsou za rok 2009; muži umírají méně na nemoci oběhové soustavy, více na zhoubné novotvary a více na vnější příčiny). Je tedy jasné, co ve výlukách z plnění životní pojistky nemůžu v žádném případě být!

Ještě drobná poznámka k rozdílu mezi licencí a registrací. K získání licence musejí fyzické osoby typicky složit nějakou zkoušku a splnit další náležitosti, načež regulační orgán podle svého uvážení licenci udělí či nikoli. K registraci nic zvláštního fyzická osoba nepotřebuje a zapíše se na příslušný seznam. Z toho je vidět rozdíl mezi držitelem licence a registrovanou osobou. Dodejme, že zákona stanoví, kdy je nutná licence a kdy se požaduje registrace – není to tedy tak, že by pro jednu činnost mohly být některé osoby licencované a jiné registrované; platí vždy jen jedna z těchto možností.